Průvodce měřením obsahu soli
Průvodce

Průvodce měřením obsahu soli - v češtině

Průvodce

Průvodce měřením obsahu soli obsahuje metody pro stanovení obsahu soli v potravinách a řadu praktických příkladů měření skutečných vzorků s vysvětlením. Obsahuje i praktické rady a tipy ke zkvalitňování technik používaných při titraci a vážení.

Průvodce měřením obsahu soli
Průvodce měřením obsahu soli

Sůl představuje základní přísadu do mnoha zpracovaných potravin, a její obsah ve výrobku je proto třeba často stanovit co nejpřesněji.

Náš „Průvodce měřením obsahu soli“ se zabývá těmito tématy:

  • Metody stanovení obsahu soli – titrace, ztráta sušením
  • UV/VIS spektroskopie
  • Příklady aplikací a výsledků
  • Praktické rady a tipy pro zjednodušení měření obsahu soli

Přečtěte si informace o výhodách a nevýhodách různých metod pro stanovení obsahu soli: od informací o vhodných přístrojích až po správné techniky měření pro vaši aplikaci.

Průvodce měřením obsahu soli – metody stanovení obsahu solu v potravinách, užitečné rady a tipy ke zkvalitnění technik používaných při titraci a vážení.

Ucelený průvodce měřením obsahu soli
Osvědčené analytické metody a výsledky

Úvodník:

Sůl provází člověka odpradávna. V dávných dobách, dříve než lidé začali dobývat kamennou sůl, byla sůl vysoce ceněnou a vyhledávanou komoditou. V současné době, kdy jsou ceny soli mnohem nižší, představuje sůl klíčovou přísadu zpracovaných potravin.

Tento průvodce Vám:
• poskytne náhled do metod stanovení obsahu soli v potravinách,
• nabídne stručný výlet do historie soli,
• ukáže a vysvětlí měření vybraných vzorků,
• předloží řadu užitečných rad a tipů ke zkvalitnění titračních technik a postupů při vážení.

Obsah:

1. Úvod
2. Přehled řešení
3. Argentometrická titrace
4. Iontově selektivní metody
5. Stanovení obsahu soli na základě hustoty
6. Obsah popela
7. Závěry
8. Další informace
9. Příloha

Určování obsahu vlhkosti a vody v potravinářském průmyslu

Analýza obsahu vlhkosti neboli určování obsahu vody hraje důležitou roli ve všech oblastech potravinářského průmyslu, od kontroly při přejímce surovin a expedici zboží, přes výrobu a skladování až po vývoj nových a inovovaných výrobků. Potravinářský průmysl čelí nepřetržitému tlaku na nízké ceny při zachování enormních objemů výroby. Proto musí být analýza obsahu vlhkosti rychlá, přesná a spolehlivá. Navíc je zde rostoucí počet předpisů, které je třeba dodržovat. Výsledky a postupy měření tedy vyžadují spolehlivou dokumentaci.

Z technického hlediska lze pro analýzu obsahu vlhkosti využívat několik různých postupů. Výběr správného postupu závisí na různých faktorech. Hlavní charakteristika, výhody a rizika těchto postupů jsou obsahem tohoto průvodce.

1.1 Různé způsoby vazeb vody

Takřka každá přírodní látka obsahuje vodu. V nejjednodušších případech je voda adsorbována ze vzdušné vlhkosti na povrch částic. Může být též uložena v pórech pevných látek nebo existovat v podobě vázané vody. V potravinách a potravinových přísadách se voda vyskytuje takřka ve všech těchto formách. Kromě definovaných výrobků, jako například víceúčelový cukr nebo alkoholické nápoje, existují i složité buněčné struktury, například sušené ovoce nebo maso, ve kterých je voda vázána jak sorpcí na povrchu, tak kapilaritou mezi částicemi. Voda je přítomna rovněž hluboko v buňkách, kde se její množství měří jen velmi obtížně. Proto je třeba metodu analýzy a přípravu vzorků volit na základě vlastností zkoumaného výrobku.

1. Úvod

Sůl – od bílého zlata po běžnou komoditu

Sůl má dlouhou historii, kterou lze u většiny civilizací vystopovat až do starověku. Babyloňané i Sumerové sůl používali ke konzervaci potravin. Sůl byla v mnoha regionech vzácnou a velmi žádanou komoditou. Na obchodu se solí zbohatla řada měst, například Lüneburg v dnešním Dolním Sasku.

Není proto překvapením, že sůl byla nazývána „bílým zlatem“. Od soli je například odvozen i anglický výraz pro mzdu, „salary“, kterým se původně označoval příděl soli vojákům. Ve středověku byla sůl velmi ceněnou komoditou a její ceny zlevnily teprve poté, kdy se začala těžit z několika stovek metrů silné vrstvy usazenin, které zbyly po moři, jež se ve svrchním permu rozkládalo na území dnešního severního Německa.

V našich potravinách používáme nejčastěji stolní sůl, která se skládá převážně z chloridu sodného. Dokonce i po zpracování kamenné či mořské soli obsahuje stolní sůl 1–3 % jiných solí. Surová mořská sůl obsahuje až 5 % vody. Stolní sůl prochází rafinací a je čištěná. Ke zlepšení jejích vlastností, například sypkosti a hygroskopie, se do soli v pozdějších fázích zpracování přidávají další látky. U stolní soli obvykle rozlišujeme mezi mořskou a kamennou solí. Při získávání těchto druhů soli se používají různé postupy

Kamenná sůl

Kamenná sůl se nejčastěji těží v podzemních dolech. Zde se dobývá kopáním nebo rozpouštěním. Poté se stolní sůl odděluje od ostatních látek pomocí selektivního rozpouštění, koncentrace a kondenzace nebo vaření.

Různé kultury v různých částech světa vyvinuly pro získávání soli různé techniky. Některé jihoamerické indiánské kmeny získávají sůl bohatou na chlorid draselný loužením rostlinného popela. V oblasti okolo jezera Čad se sůl získává z půdy pomocí loužení, filtrování a následného odpařování vody. V dřívějších dobách se v některých oblastech severního Německa získávala sůl z rašeliny zaplavované mořskou vodou.

Mořská sůl

Mořská voda je pravděpodobně nejstarším zdrojem soli. Mořská voda se přivádí kanály do solných zahrad, kde se voda pomalu odpařuje. Všechny rozpuštěné ionty postupně a v závislosti na své rozpustnosti krystalizují v jednotlivých vrstvách. Chlorid sodný tvoří svrchní vrstvu, která je odtěžena dříve, než se voda zcela odpaří. Při tomto způsobu získávání soli nelze předejít kontaminaci jinými solemi. Tato skutečnost je často využívána k marketingovým účelům. V současnosti je z mořské vody získáváno přibližně 20 % z celkového množství soli zkonzumovaného na celém světě.

Sůl dnes

Sůl je základní přísadou do zpracovaných potravina její obsah ve výrobku je často třeba stanovit co nejpřesněji. Pověst tohoto „bílého zlata“ je v současné době navzdory jeho dřívější slávě poněkud pošramocená. Nadměrné množství soli – zejména iontů sodíku – má nepříznivé účinky na lidské zdraví. Organizace WHO a FAO zahájily iniciativy, jejichž cílem je stanovit strop maximálního obsahu soli v potravinách, a tak dosáhnout snížení spotřeby soli. Očekává se, že tento trend bude pokračovat a že maximální přípustné hodnoty obsahu soli v potravinách budou skutečně legislativně zakotveny. Tlak na snižování obsahu soli v potravinářských výrobcích se bude pravděpodobně zvyšovat. Mnoho receptur již bylo přepracováno a další na své přepracování čekají. Takové úkoly vyžadují řadu testů, včetně stanovení obsahu soli.

Následující kapitoly obsahují přehled různých metod stanovení obsahu soli, např. titrace nebo ztráty sušením, popis postupu při měření obsahu soli ve vybraných potravinách a závěrem nabízejí užitečné rady pro zlepšení techniky měření – pro zjednodušení pracovních postupů a přesnější výsledky.

2. Přehled řešení

Stanovení obsahu soli v pevných a kapalných vzorcích

METTLER TOLEDO nabízí různé techniky pro stanovení obsahu soli, sodíku a draslíku takřka ve všech typech vzorků. Kapalné vzorky lze často měřit přímo. Pevné vzorky však mohou vyžadovat přípravu, během níž se ze vzorku uvolní sůl a rozpustí ionty.

Průvodce měřením obsahu soli – metody stanovení obsahu solu v potravinách, užitečné rady a tipy ke zkvalitnění technik používaných při titraci a vážení.
Thank you for visiting www.mt.com. We have tried to optimize your experience while on the site, but we noticed that you are using an older version of a web browser. We would like to let you know that some features on the site may not be available or may not work as nicely as they would on a newer browser version. If you would like to take full advantage of the site, please update your web browser to help improve your experience while browsing www.mt.com.