Přestože tři senzory ozonu jsou ideální počet, dva senzory jsou v systému ozonované vody rovněž přijatelné, pokud zajistí veškerou regulační ochranu spolu s vynikajícím řízením procesu. To má však jednu výhradu.
Za běžného provozu budou dva senzory monitorovat stav před UV destrukcí a po UV destrukci. Senzor před UV destrukcí poskytuje řízení procesu pro generátor ozonu a senzor za UV destrukcí poskytuje údaje potvrzující, že žádný ozon neproniká přes UV destrukci.
Při sanitaci bude senzor za UV destrukcí monitorovat návratové potrubí okruhu. Během sanitace se nevyrábí žádný produkt a odběrná místa jsou uzavřena, takže senzor, který by jinak sledoval, zda ozon dosáhl k odběrným místům, lze přesunout na návratové potrubí okruhu a použít jej jako záruku, že na konci okruhu bylo dosaženo úrovní sanitace.
Tento postup je přijatelný a při takovém uspořádání ozonového systému se nic neztrácí. Jediným hlediskem je, že senzor musí měnit proud, který monitoruje, a to buď pomocí technického ovládání, nebo ručním přepnutím personálem. Je také třeba vzít v úvahu, že mezi senzorem a měřicím místem by neměla být dlouhá délka potrubí, protože poločas rozpadu ozonu je velmi krátký.