Čistý vzduch je Světovou zdravotnickou organizací (WHO) uznáván jako základní požadavek pro lidské zdraví a pohodu. Po celém světě pohání stále přísnější legislativa týkající se emisí potřebu citlivějších, přesnějších a reprodukovatelnějších technik měření částic (PM). Regulační orgány nyní vyžadují zkoušení emisí nejen tradičních výfukových znečišťujících látek, ale stále častěji i nefukových emisí, jako jsou částice z opotřebení brzd. Tím se zvýšil význam gravimetrických metod vážení filtrů, vysoce výkonných mikrovah a akreditovaných laboratorních postupů.
Ve Spojených státech se zkoušení emisí pro motory a vozidla řídí především předpisem US EPA 40 CFR Part 1065 – Engine-Testing Procedures, který stanoví podrobné požadavky na systémy odběru částic, kondicionování filtrů, vážicí prostředí, výkon přístrojů, kalibraci a gravimetrickou analýzu PM. Kromě toho 40 CFR Part 50 stanovuje National Ambient Air Quality Standards (NAAQS), včetně federální referenční metody EPA PM2.5 (FRM) používané pro monitorování okolního ovzduší.
V Evropě se monitorování emisí a kvality ovzduší řídí kombinací legislativy a norem. Nedávno přijaté nařízení (EU) 2024/1257 (Euro 7) zavádí nové požadavky na emise vozidel, včetně emisí částic z brzd a otěru pneumatik, zatímco EN 12341 (vydaná na národní úrovni jako BS EN 12341 a DIN EN 12341) definuje referenční gravimetrickou metodu pro měření koncentrací PM10 a PM2.5 v okolním ovzduší.
Automobilový průmysl nadále představuje významný zdroj znečišťujících látek ovzduší, včetně oxidu uhelnatého (CO), uhlovodíků (HC), oxidů dusíku (NOx), částic (PM) a skleníkových plynů (GHGs). Pro prokázání shody musí výrobci provádět zkoušení emisí podle uznávaných mezinárodních norem a regulačních postupů. Ty se stále častěji odkazují na přesné gravimetrické měřicí techniky (viz tabulka níže) a laboratorní systémy kvality, jako jsou ISO/IEC 17025 a ISO 14065, čímž zajišťují, že výsledky jsou dohledatelné, opakovatelné a vhodné pro regulační certifikaci.
Gravimetrické vážení filtrů zůstává nejrozšířenější metodou pro stanovení hmotnosti částic. Tyto normy definují požadavky na filtrační materiály, doby kondicionování, řízení prostředí ve vážicí místnosti, elektrostatickou neutralizaci, výkon vah, dohledatelnost a zajištění kvality. S tím, jak emisní limity stále klesají a technologie následného zpracování jsou stále účinnější, musí laboratoře s jistotou a opakovatelností měřit stále menší množství částic.